Neodolatelný půvab ušních tyčinek.

Občas dumám, jak to vlastně vzniklo. Kde se vzal neodolatelný a celosvětový půvab tzv. kosmetických tyčinek. U mých amerických kolegů nechvalně známých Q-tips. Nemám teď na mysli hip-hopového konferenciéra ani anglickou rockovou skupinu. Mám na mysli oblíbené “ušní tyčinky”, čili cotton swabs.

q-tip
Otázkou je, zda-li dříve vznikl tyčinkový velkoprůmysl, anebo obsedantní celosvětová představa o špinavých uších. Protože tato idea je vskutku celoplanetární. No, téměř.

Již v raném dětství maminky vtloukají svým ratolestem do hlav, jak hroznou hanbou je míti uši špinavé a vštěpují každé další generaci svoji vlastní ušní obsesi. Uši prostě je třeba pořádně vyčistit, tak se to sluší. A čím vyčistit? No samozřejmě tyčinkou. Kosmetickou. Nebo-li “ušní” . Což je nesmysl, protože ušní tyčinky se vůbec neprodávají. Prodávají se tyčinky, které si lidi cpou do uší. V blahé naději, že si je čistí.

Tyčinky ucho totiž NEČISTÍ, ale ZBAVUJÍ ušního mazu. V části případů. V té druhé části pouze ušní maz zasunují pořád dál k ušnímu bubínku. Až se ucho utrhne. Vlastně ucpe. Náhlé a v dnešním světě neobvyklé ticho přinutí postižené navštívit ušního lékaře. V tom lepším případě. V tom horším zakoupí ještě dotyčný ušní svíčku, anebo ušní sprej a dorazí to kompletně. (Byla na to reklama v televizi, tak jsem si to koupil).

Zajímavá věc. Před časem jsem napsal krátky text “Máme si čistit uši?” pro svoji ORL online poradnu. Ve snaze vysvětlit, že ušní maz má svoji důležitou funkci, že to není špína ani ostuda a že pokud se úplně odstraní jeho tvorba, začínají trable.

Tento svůj text jsem nyní našel v příbalovém letáčku přípravku “alternativní medicíny” na spolehlivé čištění ucha. Link neuvádím, nebudu tento nesmysl ještě propagovat.

Vzdávám to. Je to nad mé síly.

90% lidí, co přichází do ORL ordinací se záněty zvukovodu si tyto záněty vyrobí vlastním přičiněním. Vytrvalým a usilovným používáním tyčinek. To nemluvím o úděsných poraněních zvukovodu, bubínku i středouších kůstek.

Výrobcům to už došlo a obvykle uvádějí na krabičkách různá varování. Nápis bývá v přiměřené velikosti (řádově asi o délce dvou streptokokových bakterií) a varuje různým způsobem před strkáním tohoto výrobku do ucha. Což je opět protimluv. K ničemu jinému se totiž tento nástroj nehodí.

Jak si teda máme čistit uši? Ptají se mě pacienti. Odpovídám: prstem. Anebo cípem ručníku. A ještě jednou, už po kolikáté opakuju svoji mantru:

Ušní maz ve zdravém uchu se tvoří pouze na okraji zvukovodu. Pohyby čelistního kloubu se uvolňuje a posouvá ven z ucha. Jakýkoliv předmet, který je užší než průsvit zvukovodu, ušní maz zatlačí dál dovnitř.

Ušní maz má ochrannou funkci. Chrání ucho před nečistotami, vlhkostí, umožňuje jeho normální funkci.

Ale toto už to fotoblogu nepatří. Proto to přesouvám na příslušné stránky.

A.D. cca 2000

(Respektujte, prosím, autorská práva. Pokud chcete texty z těchto stránek kdekoliv použít, nebo publikovat, oznamte to autorovi.)

This entry was posted in Photography. Bookmark the permalink.