“Název výstavy vypůjčený od tasovského kněze Jakuba Demla svou barvou nejlépe souzní s pocity, které jsem si přivezl z Raškova. Inspiraci hledám samozřejmě i jinde, ale cesta do Moldavska před třemi lety, kdy svět začínala pomalu stavět na hlavu koronavirová krize, ve mně stále silně rezonuje.”
Fotograf amatér, bez výtvarného vzdělání, povoláním lékař.
Fotit začal dlouho před příchodem počítačů. Na černobílý film. Noci strávené v amatérské fotokomoře v koupelně. Rodinná, příležitostní fotografie, sem-tam krajinka. Kolem roku 2002 objevil svět, svobodu a možnosti digitální fotografie. Přitahovala ho živá, nearanžovaná fotografie. Začal fotit hudebníky na jazzových koncertech. Kapela Brass Band, Jazzové Vánoce v Rakovníku a jejich hosté. Příležitostně krajinky. Díky Petře Zikmundové objevil koncerty Jazzového léta v Pavlíkově a kouzlo bezprostředního kontaktu živých vystoupení.
Přišel rok 2020. Znamenal pro něj zlom – začátek fotografické tvorby.
Shodou nepravděpodobných okolností poznal pozoruhodného pražského fotografa jménem Kevin V. Ton, který ho pozval na fotovýlet do Moldavska. Jeden den v Kišiněvu, dále moldavský venkov. Objevování drsné, chudé země, zpovědi pamětníků na doby dávno i nedávno minulé. Příběhy, vzpomínky a staré rodinné fotografie, milí a pohostinní lidé. Mizící svět na hraně zániku, krátký pobyt na Podněstří v ovzduší postsovětského socialistického skanzenu.
Tam se začíná učit vidět svět a uchovávat prchavé, náhodné okamžiky, lidi a místa, jako dokument a doklad o době pro ty, co přijdou po nás.
Myšlenka na výstavu nevzešla z jeho hlavy, protože sám nemá pocit, že již dosáhl výstavy hodných výsledků.